Bavlna versus biobavlna

Aneb pod pokličkou textilního průmyslu...


Bavlník (Gossypium)

•   se pěstuje v tropickém a subtropickém pásu všech kontinentů.
•   Na 1kg surové bavlny se spotřebuje 7 až 30 tisíc litrů vody.
•   Na bavlníková pole se vysype 16 % světové spotřeby pesticidů, například aldicarb, deltametrin atd.
•   Pouhá jedna kapka aldicarbu vstřebaná kůží může způsobit smrt dospělého člověka.
•   Ročně se při pěstování bavlny otráví až 0,5 milionu lidí, 70 % takových případů se vyskytne v rozvojových zemích.

Bavlník

 

Protože nakupujeme tuny oblečení…
…je potřeba zvyšovat hektarové výnosy bavlny – i k tomu slouží ono ohromné množství pesticidů.
…nestačí pěstovat v oblastech přirozeně k tomu vhodných – zavlažování v sušších oblastech nevratně narušuje vodní režim krajiny (kvůli nešetrnému pěstování bavlny například téměř vyschlo Aralské jezero).

Navíc ve světě globalizované ekonomiky všechno hodně cestuje...
Pokud se bavlna sklidí v Kazachstánu, přede v Turecku, látka je utkána na Tchaj-wanu, obarvena ve Francii, potiskne se v Číně, nastříhá a ušije v Bulharsku a prodává v Brně, naše tričko celkem urazilo minimálně 35 000 kilometrů...


A jak to tedy běžně chodí v textilním průmyslu?
Mnohé firmy na poli oděvního trhu vůbec nevlastní výrobní dílnu, jen zadávají úkoly dodavatelům operujícím obvykle v rozvojových zemích. Firmy se tak zbavují rizik a odpovědnosti za pracovní podmínky dělníků, protože formálně nejsou jejich zaměstnavateli a neatraktivní výroba se odehrává mimo zraky zákazníků a médií.

Výrobní podmínky v textilním průmyslu se v různých částech světa liší:

V Jihovýchodní Asii převládá domácí práce, ve východní Evropě a Americe tzv. sweatshopy (nevětrané, špatně osvětlené pololegální dílny), v Latinské Americe a v Číně jsou běžné tzv. volné obchodní zóny (oblasti, do nichž vlády lákají zahraniční investory na ústupky z pracovní i environmentální legislativy), co je ale společné, jsou časté rozpory s pracovním právem:
•   Běžná pracovní doba se pohybuje kolem 13 hodin denně, nucené přesčasy jsou na denním pořádku.
•   Vyplácená mzda ne vždy dosahuje minimální mzdy dané země a sotva kdy pokrývá životní náklady pracovníků.
•   Hygienické a bezpečnostní podmínky v dílnách jsou naprosto nedostatečné.
•   Činnost odborů bývá omezena, někdy úplně zakázána.

Tomu málo, tomu víc... aneb jak běžně probíhá rozdělení zisků a nákladů v oděvním průmyslu?
Mzda švadleny tvoří zhruba 1 % z maloobchodní ceny výrobku. To znamená, že pokud koupíme např. kalhoty za 1200 Kč, švadleně jsme zaplatili přibližně 12 Kč, zato reklamní agentuře něco kolem 300 Kč.

Abychom měli dostatek levných oděvů a obuvi,
•   přesunula se většina výroby do tzv. rozvojových zemí,
•   šijí ho lidé, které bída přinutila přistoupit na zcela nedůstojné pracovní podmínky,
•   šetří se, kde se dá: na opatřeních k ochraně životního prostředí i zdraví lidí.

Náklady na práci jsou stlačeny na minimum – dělníkům se nevyplácí dostatečná mzda, jsou nuceni k přesčasům, neplatí se za ně zdravotní ani sociální zabezpečení, ženy nedostávají mateřské dávky nebo jsou v případě těhotenství rovnou vyhozeny, děti pracují už ve věku, kdy se u nás chodí na základní školu.

 

K nahlédnutí do problematiky textilního průmyslu doporučuji zhlédnout minimálně trailer dokumentu The True Cost:

Na celý dokument se můžete podívat na Netflixu: https://www.netflix.com/title/80045667

 

"A co s tím můžu dělat?"

 

Upřednostňujte certifikovanou biobavlnu...

Při výrobě biobavlny se používají metody a materiály, které neničí životní prostředí. Bio produkce obnovuje a udržuje úrodnost půdy, snižuje spotřebu toxických a neodbouratelných pesticidů a vytváří zemědělské systémy s bohatou biodiverzitou (rozmanitostí rostlinných a živočisných druhů). Nezávislé národní i mezinárodní autority kontrolují dodržování přísných pravidel pro produkci biobavlny a udělují certifikaci GOTS (=Global Organic Textile Standard).

Upřednostňujte lokální výrobu a transparentnost...

Ptejte se značek, kde byla bavlna vypěstována, kde z ní byla upředeno vlákno, utkána látka. kde byl navrhnutý a sešitý výsledný produkt a kde byl potištěný. Kde byly vyrobené cedulky a etikety, které jsou do produktu všity. Z jakého jsou materiálu? V čem je produkt zabalen, když k vám dorazí? V plastu? V recyklovaném papíru? Tohle všechno jsou důležité částečky do celkové skládanky ekologičnosti produktu. Čím méně jednotlivé "komponenty" cestují, tím samozřejmě lépe.

Lokální výroba výsledného produktu (v České republice) pak zpravidla znamená také férovou mzdu a etické pracovní podmínky, protože jsou dány legislativou a je u nás (na rozdíl od mnohých zemí třetího světa) nastavena a dodržována minimální mzda.

Nakupujte méně a o své oblečení dobře pečujte...

Místo deseti mikin z fast fashion řetězců (made in Bangladesh) a dvaceti triček z online "super výhodných" výprodejů, mít pár kvalitních, eticky vyrobených kousků... To je asi základ. Střídmost a minimalismus každého z nás.

 

Zdroj: www.nazemi.cz

 

Proč Kousek?

Značka Kousek vznikla za účelem nabídnout lokální módu z ekologického materiálu, biobavlny. Všechny Kousky jsou navrhnuty, nastříhány, ušity a potisknuty v Brně, v České republice. Biobavlna pochází z certifikovaného zemědělství v Turecku, kde se ekologicky pěstuje a zpracovává do vláken a na stejném místě vzniká i výsledná látka. Všité etikety jsou také bavlněné a vyrobeny a potištěny v České republice. Objednávky jsou baleny do recyklovaných krabic, které lze dále recyklovat.